„Děkuji mojí první fence rotvajlera – Conetce (Bikiny Jinecký kostel), za lásku, věrnost, trpělivost, ostražitost a milou povahu a za vše ostatní. Když odešla do psího nebe, srdíčkem jsem bez váhání, vybrala opět rotíka“.

A jak to začalo?

Po zkušenostech s předchozím chovem služebního psa, briarda Monteho, jsme se rozhodli pro fenku rtw.

Prošli jsme aktuální inzeráty a fenečka byla jen v CHS Jinecký kostel. Do týdne, co jsme přišli o Monta, jsme si přivezli 4,5 měsíční Conetku – v podstatě si ona vybrala mě a tak to i zůstalo v rodině, milovala všechny členy rodiny, ale spolu jsme byly spojeny pupeční šňůrou. A tím bylo další soužití zpečetěno.

A začal kolotoč výchovy – tohle nesmíš, tam nechoď, takhle jsi šikovná…atd. Byly to nervy, protože Conča, ač velmi mírná a pohodová, byla paličatá a se svým vlastním názorem na zákazy…..

Od 6 měsíců jsme chodily na cvičák a pilně cvičily. Conetka měla rotvajleří srdíčko a tak první zákus

y na rukáv už zvládla na 9 měsících. Ve 14 cti měsících už reprezentovala cvičák na závodech v ZM, byly jsme 3.

No a tak jsme postupně splnily svod dorostu, výstavu (třída otevřená, V4), zkoušky ZM a ZVV1, bonitaci a nakonec

rtg kyčlí a loktů u MVDr. Petráše – lokty 0/0, kyčle 4/4.

To už byla tříletá a pan doktor nám řekl, ačkoliv je dobře nasvalená, ať ji šetřím, žádné skákání a zatěžování.

Měly jsme natrénovanou IPO1, ale zkoušky jsem už nedělala…..

Dopřáli jsme Conetce mateřství a narodila se psí holčička Agila 13.6.2005. Je ve skvělých rukou a je povahově naprosto stejná jako maminka a po otci je to temperamentní diblík – v mnohém předčí ovčouny.

Bohužel ačkoliv byla Conetka zdravotně v kondici, tak v sobotu 14.10.2006, ve věku 7 let, odešla nečekaně a náhle, tam odkud již není návratu. (mozková mrtvice).

Zapsala se nesmazatelně a tak to bolí stále…..

Rychle jsme kontaktovali nejbližší CHS, ale všechna roťata už byla zamluvena. Nakonec moje známá sehnala kontakt na CHS Bonnapo a jeli jsme se jen tak „nezávazně“ podívat na poslední fenku Catalinu, také 4,5 měsíční. Okamžitě jsme si padly do oka a neodjížděli jsme sami.

Catynka je úplně jiná, nejdříve jsem srovnávala, ač jsem si říkala, že to nesmím a dělat nebudu, vždy se to ohlásilo…

Caty je víc opatrná, jemná a na druhou stranu je temperamentní, chce být u všeho a všude a hlavně i když je to velká holka (švára jí říká autobus), je to stále capaté dítě. Nikam nespěcháme a výcvik teprve začínáme. Catynka potřebuje více času k dozrání a já jí ho dopřávám…

Chovem chci předvést, že rotvajler je plemeno přátelské, nekonfliktní a soužití s ním přináší hodně radostí…