O nás

Po zkušenostech s chovem služebního psa – našeho věrného briarda Monteho – jsme věděli, že bez psa náš domov nebude úplný. Když nás Monte opustil, cítila jsem, že tentokrát chci něco jiného… a moje srdce mě zavedlo k rotvajlerovi.

Začala jsem procházet inzeráty a našla jedinou dostupnou fenečku – byla v chovatelské stanici Jinecký kostel. Netušila jsem tehdy, jak zásadní rozhodnutí to bude. Jen týden po Montově odchodu jsme si domů přivezli čtyřapůlměsíční Conetku. A upřímně – nebylo to jen o tom, že jsme si vybrali ji. Ona si vybrala mě. Od první chvíle mezi námi vzniklo něco výjimečného, spojení, které nelze vysvětlit slovy. Milovala celou naši rodinu, ale mezi mnou a ní existovalo pouto, které se dá přirovnat k pomyslné pupeční šňůře. A tím bylo naše společné soužití navždy zpečetěno.

Začaly jsme s výchovou – byly to chvíle plné trpělivosti, smíchu i nervů. „Tohle nesmíš, tam nechoď, tady jsi šikovná…“ Ačkoliv byla Conča mírná a klidná, byla i neuvěřitelně tvrdohlavá a měla svůj vlastní názor na zákazy. Ale o to víc jsem ji milovala – právě pro tu její osobitost.

Od šesti měsíců jsme začaly pravidelně docházet na cvičák. Conetka měla srdce pravého rotvajlera – odhodlané, pracovité a odvážné. V devíti měsících zvládla první zákusy na rukáv, ve čtrnácti už reprezentovala náš cvičák na závodech ZM a vybojovaly jsme krásné 3. místo.

Postupně jsme společně zvládly svod dorostu, výstavu (třída otevřená, V4), zkoušky ZM a ZVV1, bonitaci… a pak přišlo rentgenové vyšetření kyčlí a loktů u MVDr. Petráše. Lokty byly v pořádku (0/0), ale kyčle bohužel 4/4. Pan doktor nám sice řekl, že je Conetka dobře nasvalená, ale doporučil ji šetřit – žádné skákání, žádné zatěžování.

V ten moment jsem pochopila, že sen o chovu štěňat s ní se rozplynul. Bylo to bolestné zjištění, ale zdraví mé fenky pro mě bylo vždy na prvním místě. Ačkoliv vypadala zdravě a plná života, osud rozhodl jinak. V sobotu 14. října 2006, ve věku pouhých sedmi let, odešla nečekaně a náhle do psího nebe – vinou mozkové mrtvice.

Zůstala po ní obrovská prázdnota. Zapsala se do mého života hluboko, nesmazatelně a ta rána bolí dodnes…